Jako rodiče občas přestřelíme, ale za tyto věci by děti opravdu neměly být zodpovědné

Toto je 5 věcí, za které by naše děti neměly být zodpovědné.
Každý rodič vychovává své děti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Někdy však při tom spěchu zapomínáme na to, že dětem dáváme na ramena mnoho zodpovědnosti, a to i za věci, za které by se nikdy neměly cítit zodpovědné. Patříte mezi ně i vy?

Odpovědnost je ctnost, která mnohým, řekněme si upřímně, chybí. Pod tímto pojmem si představuji vlastnost, díky které se postavíme čelem k důsledkům našeho chování a řešení problémů, neutíkáme před povinnostmi a plníme sliby. Je vhodné tuto ctnost vštípit dětem, avšak je třeba být opatrný.

Mnozí rodiče dělají děti zodpovědné za věci, za které nejsou, a ani by neměly být nikdy zodpovědné.

1) Děti by neměly být zodpovědné za emoční stav rodiče
Dítě není zodpovědné za vaše emoce. Zapište si to a připomínejte každý jeden den. Že vás vytáčí jeho hněv nebo pláč je váš problém, vaše emoce. Obviňovat za to druhé je zbavit se vlastní zodpovědnosti. Znamená to, že dáváte dítěti zodpovědnost za to, že sami neumíte regulovat vlastní emoce.

A za to rozhodně zodpovědné není – a ani nemá být. Dítě zde není k tomu, aby vám usnadnilo život. Není zde k tomu, aby vám přineslo štěstí a dělalo JEN radost. To je obrovský omyl, se kterým ale žije mnoho rodičů. Dítě je osoba, která se narodila, aby žila svůj život, ne na to, aby tu byla pro vás. Chtít po něm, aby svůj život zasvětilo snaze o vaši spokojenost je sobecké.

2) Děti by neměly být zodpovědné za výchovu mladšího sourozence
Nespočetněkrát jsem viděla, jak za neplechu mladšího dítěte rodiče trestají staršího sourozence. „Máš být ten zodpovědnější!“ křičí. Avšak uvědomte si, že dítě je stále dítě, a je jedno jestli je starší sourozenec nebo nejmladší. Nechtějte po něm, aby po příchodu mladšího sourozence zázrakem dospělo, a pomáhalo vám s výchovou. To je vaše práce, vaše zodpovědnost.

Dítě musí být dítětem, tak mu to neberte. Trestat ho za to, že neví něco, co nemá šanci v tomto mladém věku vědět, je nesmysl. Nemluvě o tom, že vůči dítěti je nefér vzít mu vlastní dětství, a očekávat, že bude zodpovědné za jiného člověka. Nechápejte to špatně, je skvělé zapřáhnout dítě do chodu domácnosti, ale velmi přirozeně a nenásilně – a vzhledem k jeho věku. Odpovědnost za druhého člověka je doména rodiče, ne staršího sourozence.

3) Děti by neměly být zodpovědné za rodiče
Stejně jako za sourozence, ani za rodiče by dítě nemělo být zodpovědné. Děje se to častěji, než byste předpokládali. Být rodičem vlastního rodiče se nazývá parentification, tedy parentifikace. Znamená to jednoduše, že dítě zde existuje pro rodiče, pečuje o něj, přebírá na sebe jeho povinnosti (vaření, péče o sourozence…), poslouchá jeho problémy, je mu ramenem, na kterém se vyplakává a podobně.

Dítě v podstatě přebírá roli rodiče, poslouchá jeho problémy a často je musí i řešit, protože rodič toho není schopen. Funguje jako zpovědník, tedy rodič očekává, že ho vždy vyslechne ale i utiší jeho bolest. Na ramenou dítěte je tedy usnadnit rodiči život, zharmonizovat jeho duševní život a postarat se o něj. Na dítě až příliš velké sousto, které ho může poznamenat do konce života.

4) Děti by neměly mít odpovědnost za řešení konfliktu mezi rodiči
Dítě jako mediátor se také často objevuje v konfliktních rodinách. Pokud se rodiče hádají, obvykle jde o mocenský boj, ve kterém je prioritou vyhrát – a tato potřeba je tak silná, že neváhají využít dítěte. Je jim jedno, jaký dopad to bude mít na děti, podstatné je, že svému egu dopřejí výhru. Uveďme si příklad – žena je dotčena a zahanbená, že se muž zamiloval do druhé ženy a chce se s ní rozvést.

Otec má ale zájem podílet se i nadále na výchově, protože dítě ze srdce miluje. Ženino ego je tak dotčeno, že muži nedovolí s dítětem se stýkat – ví, že mu to nesmírně ublíží. Dítě je v tomto případě využito jako prostředek trestu, kterým si žena zajistí jakou-takou výhru. Že je muž skvělý táta, a že dítěti velmi ublíží tím, že s ním omezí kontakt, ženu nezajímá. Stejně je to i při hádkách – od dítěte je vyžadováno, aby někomu drželo stranu, nebo je poštváváno jedním rodičem, aby druhého nenávidělo. Za tímto vším je zbabělost a neschopnost postavit se konfliktu přímo.

5) Není odpovědnost dítěte naplnit nenaplněné sny rodiče
Jistě víte, jak krásné je poprvé vzít ten uzlíček radosti do rukou. Vyfantazírujete si z něj dokonalou baletku, chirurga, astronautku, tanečníka… Ale dítě lety nevykazuje známky toho, že by se k vaší představě přibližovalo.